Co znamená "obrana"

8.8.2023

Proč někteří lidé nemají rádi slovo "obrana"? Obrana není protiútok! To nás někdo kdysi naučil. Možná jsou to nastavené systémy z dětství. "Holčičky se přece neperou". Tak se nebraň? Možná právě proto mnoho lidí má potíže se svými vnitřními hranicemi. Neví jak svůj duševní prostor účinně bránit.

Jak si představit "hranice"? Myslíte, že hranice není třeba bránit? Co když spadnou, někdo je rozbije?

Když to nebudeme dělat, dostanou se do popředí podvědomé obranné mechanismy. Většinou vytvořené v dětství a později nám v dospělosti dělají neplechu.  Jedná se o druh obran, které je potřeba si zvědomit a mluvit o nich jako o zatěžujících podvědomých obranách! Vědomé obranné mechanismy jsou však ke prospěchu. 

Kdy se běžně mluví o obraně? Je to například při šikaně, popichování, zesměšňování. Bráníme se také škodlivému stresu.

Slovo "obrana" je používané u sportů jako je například fotbal a většinou se u toho neperou. Brankář když brání branku se přece nebije, ale odráží nebo chytá míč. 

Pokud se například snažím bránit nepříznivým vlivům jako je přejímání emocí a duševních stavů někoho jiného, které mne obtěžují, je to podle mně v pořádku.

Někteří lidé mohou namítat, že je to upozadění citlivosti. Není to tak, nejedná se o potlačení hypersenzitivity, protože to je malá část toho co vysoká citlivost znamená. Nesnažíme se ji potlačit, ale rozumět ji. 

Možná je to umocněno tím, jak někteří guru říkají "nebojuj se sebou", ale vždyť je to úplně něco jiného.

Tady přece nejdeme proti sobě, ale naopak. Tohle jsou všechno naše dřívější nastavení, a strach že se musím s něčím prát. 

Další věci z čeho lidé mívají "bobky" je konflikt. Konflikt je vzájemná interakce lidí a většinou si pod tím představíme hádku.

Mít ovšem vnitřní obrany, které jsou správně nastavené, nemusí znamenat hádku. Jde o znalost našich možností.  Mezi sebeobranu patří také útěk a v některých případech je určitě vhodný. Jak ale píšu, je to o přípravě a znalostech a proto i když se útěk jeví jako nejlepší možnost, není to tak vždy. Pokud se ovšem umíme účinné bránit a to myslím bez protiútoku, nemusíme se konfliktu bát. Většinou totiž  konflikt velmi brzy končí.

Mnoho z vás si možná řekne, co já se budu bránit, raději budu meditovat a budu si řešit bolístky z dětství. Tyhle procesy se neodporují, naopak podporují. Popíšu to na příkladu. Představte si, že se jako děti snažíte poskládat lego, ale někdo k vám pořád chodí a vytahuje vám jednotlivé dílky. Někdy je stavba nakřivo, někdy spadne a vy ji nemůžete dokončit, protože nějaký dílek chybí. Takže co dělat? Musí se vymyslet plán, jak zabránit útočníkovi, aby vám ty dílky bral a vy se tak mohli soustředit na dostavění stavebnice. Pokud zvládneme obojí, už se nemusíme bát pouštět se do dalších projektů a sebevědomě a vyrovnaně si začneme skládat další lego.